Kančí problém.

Tak divokých prasat je čím dál víc, dalo by se říct, že už jsou přemnožená. V Německu jich loni střelili ke 585 tisícům, ve Francii k půl miliónu, v Polsku 140 tisíc. Naši myslivci loni zastřelili 143 tisíc divokých prasat.

MF Dnes

Divoká prasata jsou v podstatě jediná lovná zvěř, které současný stav životního prostředí, konkrétné intenzívní zemědělské monokultury na velkých scelených lánech, vyhovuje. Tělesné stavbě prasat, krátké nohy a mohutné tělo, vyhovuje rovinaté nebo jen málo svažité pozemky. Mohutné, nízko umístěné tělo jim umožňuje se snadno pohybovat i v hodně hustém porostu monokulturních lánů. Nenáročnost na potravu, vystižená předky přiléhavým pořekadlem "Dobré prase všechno spase" znamená, že jim jako potrava stačí libovolné plodiny pěstované na těch velkých monokulturních lánech. A tak mohou žít celé měsíce uprostřed polí, spolehlivě před myslivci na posedech schována v porostu.
Dříve, před 50, před 100 lety, byla na většině území u nás divoká prasata prakticky vyhubena. Většina velkých souvislých lesních porostů byly a ještě jsou u nás výškově hodně členité horské a podhorské lesy, ty z důvodů právě výškové členitosti prasatům pro dlouhodobý pobyt nevyhovovaly. Rovinatá kulturní území byla z převážné části rozdělena na spousty malých políček, na kterých zvláště střední a malí zemědělci pracovali prakticky denně, stopy prasat či škody způsobené prasaty byly tak odhaleny velice rychle. A prasata, dobře viditelná na mezích mezi políčky, byly místními myslivci rychle odstřelena. Útočištěm, kde se divoká prasata mohla cítit bezpečně a kde měla dostatek potravy, byly tehdy pouze hustě zarostlé a neprostupné lužní lesy, nejvíc asi na jižní Moravě kolem řek Moravy a Dyje.
V té době se u nás počet odstřelených divokých prasat měl pohybovat v řádu stovek kusů.
Dneska "zlaté období" , dalo by se říct, že začíná pro prasata někdy ke konci dubna. V té době kvetoucí řepka jako první rozsáhle pěstovaná kulturní plodina vyroste do výšky půl, tři čtvrtiny metru a vytvoří tak pro prasata kvalitní úkryt. Řepka se sklízí někdy ke konci června, v té době už jsou ale dostatečně vzrostlé porosty obilovin, takže divoká prasata se prostě jen přemístí. A nedozrálé obilí je chutné a výživné krmivo. Obilí se sklízí většinou během července, to už je v chladnějších oblastech v lánech vysoce vzrostlá kukuřice pěstovaná jako krmivo pro skot, v teplejších oblastech na jižní Moravě je to kukuřice pěstovaná na zrno nebo slunečnice pěstovaná na olej. Slunečnice se sklízí někdy v září, kukuřice na zrno o něco později. Kukuřice na zelené krmení pro krávy má největší výživnou hodnotu , pokud není zasažena mrazíky. Takže tady na severní Moravě by se měla sklízet už během září. Ale na spoustě polí zůstává ještě v říjnu nebo listopadu. Sklizením těchto polí končí u nás prasečí "zlaté období", kdy divoká prasata mají uprostřed velkých lánů zajištěno dostatek potravy a kvalitní ochranu před střelci. Ještě před napadnutím sněhu divoká prasata "sklidí" zpod dubů a buků žaludy a bukvice a rok končí. Těch pár zimních měsíců přežijí někde v lesích. A v dubnu dalšího roku zase do spolehlivě před myslivci chránící řepky.
Přemnožování divokých prasat je tedy přímo odrazem změny zemědělství, rušení drobných políček obdělávaných množstvím zemědělců a jejich přeměna na velké lány.