Obřím ekotendrem by stát sebral práci svým úředníkům.

Obří ekotendr je vlastně souhrn mnoha dílčích ekotendrů. Ke čtyřem stovkám míst různě v republice, kde stále ještě přetrvává různé chemické znečištěné prostředí po bývalém socialistickém průmyslu, které se stát zavázal vyčistit. Kdo ten obří ekotendr vyhraje, tak bude muset sám pořádat dílčí výběrová řízení.

MF Dnes

Není totiž možné, aby celý obří ekotendr, který byl nyní vydražen za něco přes 50 miliard, zvládla jen jedna firma. Jednak je to obrovské množství peněz a obrovský rozsah práce, což by zvládla jediná firma jen velmi těžce, ale hlavně jednotlivá ekologická zatížení zbylá tady po těch už neexistujících socialistických provozech jsou různého charakteru. Jsou tady místa kontaminovaná ropnými látkami, obvykle po dlouhodobém nehospodárném a nešetrném zacházení s pohodnnými hmotami a oleji po různých opravnách aut, vlaků, zásobárnách a čerpačkách benzínu, nafty a oleje, těch je asi nejvíc. Jsou tady místa zamořená odpady s těžkými kovy, ať už po výrobě třeba baterií a akumulátorů nebo po galvanických provozech, po černých skládkách odpadů barev třeba ze starých lakoven.  Jsou tady znečištění třeba chlórovanými uhlovodíky, zvlášť zákeřné ve styku s podzemní vodou, coby památky po různých čisticích a odmašťovacích linkách a likvidací odpadů z nich prostým vyléváním do půdy. Je tady znečištění třeba jedovatými dioxiny jako památka po výrobě agrochemikálií ve Spolaně Neratovice případně znečištění dnes už taky jedovatými polychlórovanými bifenyly jako památky po výrobě speciálních barev anebo elektronických součástek nebo po starých haváriích strojů s náplní speciálních olejů , transformátorů, výroben poasfaltovaných drtí pro silnice....
Každé znečištěné je specifické svým charakterem  a jeho optimální likvidace vyžaduje speciální, na míru šitý postup, speciální znalosti i často speciální strojní zařízení. Dohromady to jedna firma nedělá nebo pokud to dělá, tak některé věci jen špatně.
Takže výherce obřího ekotendru bude rozdělovat různým firmám cca 400 dílčích konkrétních zakázek. Jenže to už bude v režii soukromé firmy, výherce ekotendru  a rozdělování tak bude podle jeho pravidel. Nikoliv největší objem práce za nejnižší cenu, ale práce pro nějakou spřátelenou firmu, která zajisté bude část zisku odvádět zadavateli, výherci obřího ekotendru.
Pokud by stát obří ekotendr rozdělil na dílčí ekotendry na vyčištění jednotlivých konkrétních míst, přidělování práce neboli jednotlivých zakázek by měli na starost příslušní úředníci. Dělali by to formou běžných výběrových řízení, které má svoje pravidla. Ty pravidla nejsou sice úplně ideální, ale přece jen ten výběr je víceméně průhledný a tyto práce pro stát bývají provedeny obvykle za nejvýhodnější cenu a v rozumné kvalitě.
Na výběrových řízeních by ti úředníci jakožto správci zakázky přirozeně museli odvést kus práce.
Na konkrétním zamořeném místě je nejdřív potřeba zjistit nějakým realistickým způsobem rozsah toho zamoření, aby bylo jasné,  zhruba jaký objem práce v tom výběrovém řízení požadovat. Realistickým způsobem tím myslím, že není možné rozsah znečištění určit dopředu úplně přesně, přesto je třeba provést nějaké průzkumné práce, různé vrty, různé sondy, odběry všelijakých vzorků a jejich vyhodnocování v laboratoři, aby množství a charakter poptávaných prací zhruba odpovídalo skutečnosti. Teprve potom, na základě vyhodnocení výsledků těch průzkumných prací je možné s dostatečnou přesností stanovit rozsah té konkrétní ekologické zakázky a na ten rozsah vyhlásit veřejné výběrové řízení. Potom probíhá to konkrétní výběrové řízení, na jehož konci vychází jeden účastník jako vítěz , který ty práce provádí a který za to bude inkasovat vysoutěženou odměmu.
během provádění těch prací tak musí správce zakázky ty práce sledovat. Neboli provádět nad nimi více či méně formální dozor. Jestli práce provádějí v domluveném rozahu a kvalitě, jestli nějakými problémy při těch pracích neobtěžují okolní občany.
Po ukončení prací na ekotendru potom musí vyhodnotit, jak se práce povedly, jaké tam je zbytkové znečištění a na základě toho potom určit či povolit další konkrétní využití toho vyčištěného místa.
Většina této práce by byla zadáním celého obřího ekotendru jedné firmě pro státní úředníky ztracena. Dělali by to zaměstnanci soukromé firmy a to neprůhledným způsobem. Průhledná by potom byla jen celková cena, kterou by firma za tyto práce naúčtovala státu.
Není důvod, proč by tyto práce neměli dělat státní úředníci. Co se týká specifických ekologických vědomostí, nutných pro obhospodařování zakázek týkajících se znečištění životního prostředí a jeho nápravy, první ekologické studijní obory začaly zaváděl naše vysoké školy už pomalu před čtvrstoletím. Na každém odboru životního prostředí městskéhho, místního či krajského úřadu pracuje dnes hafo úředníků s vysokoškolským diplomem z nějaké takové ekologie. A všichni z nich by teoreticky tyto věci měli znát.
Co se týká obecného vedení takových akcí, tak to je otázka konkrétních soft skils kolem vedení projektů. Na to už dneska taky existuje hafo vysokoškolských studijních oborů. Všelijaké obory Vedení projektů, Předprojektová příprava, Typizace osobností vhodných pro vedení projektů a podobně.
Tyto úředníky si platíme, sice ne úplně královsky, ale pořád dobře. A i když na úřadech nebudou mít co dělat a budou tam jen sedět a přehazovat papíry z šuplete do šuplete, plat jim stejně půjde. Tak proč jim tím obřím ekotendrem tu práci brát. Jednou je tam máme, jednou je tam platíme, tak ať pracují. A svou prací zlevňují ty jednotlivé ekologické zakázky a šetří tak peníze.