Pro koho je psí hlava?

V sobotní MF Dnes v Kavárně je článek, který se zabývá pro autorku nepochopitelným odporem většiny občanů k takzvaným ekologickým organizacím, ochráncům lidských práv a památkářům. Ponechám stranou ochránce lidských práv a památkáře a zaměřím se na takzvané ekologické organizace. Ovšem tyto ekologické organizace už dávno nejsou ekologické.

Být ekologickým totiž znamená být taky vědeckým, sledovat nejnovější vědecké poznatky a obecně vývoj a podle nejnovějších poznatků realisticky korigovat své názory a své jednání. Potom ještě být skutečně ekologickým taky znamená přihlížet k potřebám a přáním té většiny občanů, za kterou se taková organizace snaží mluvit.
Autorkou zmíněné organizace vznikly kdysi obvykle jako spontánní reakce na obecně lidskou společností skutečně napáchaných dost pochybných až zločinných věcí na přírodě. Tehdy tyto organizace skutečně vyjadřovaly míněmí a přání většiny lidí žijících v postižených oblastech. Ať už to bylo radioaktivní zamoření zeměkoule způsobené zkouškami jaderných zbraní, ledabylé rozšiřování různých cizorodých chemikálií do přírody přímo aplikací třeba zemědělských přípravků, tehdejších obtížně rozložitelných insekticidů, pesticidů nebo nepřímo s odpadem jako například polychlórované bifenyly nebo dokonce metodami při likvidaci odpadu, třeba při nevhodném spalování jako například dioxiny. Nebo třeba plošné zničení životního prostředí povrchovou těžkou hnědého uhlí u nás v severních Čechách doplněné exhalacemi chemických továren z okolí či místně překopávaná a plošně poddolovaná krajina v okolí Ostravy. Tyto věci jsou dnes už dávnou minulostí a pokud nejsou, je kompromis mezi poškozováním životního prostředí a producí potřebnou pro lidskou společnost dávno vyřešen. Příslušné organizace zabývající se ochranou toho životního prostředí měly už dávno zmizet, zastavit svou činost nebo se rovnou rozpustit. Jejich řadoví členové si měli najít nějaké jiné projekty pro svou realizaci a jejich vedení, dnes se říká manažment buď taky nebo přejít na druhou stranu samospráv a státních správ coby hlídací psi konkrétních dosažených výsledků a celkově obecné úrovně vztahu k životnímu prostředí.
Jenže odejít včas a v plné síle a v době, kdy se mně daří, zvládne v pohodě jen menšina. Určitě existují či existovaly ekologické organizace, které to udělaly, které se po dosažení svých cílů rozpustily a sejdou se jednou za pár let a akorát zavzpomínají. Jen se o nich už dnes neví. Ty, o kterých se dnes ví, se rozhodly nepřestávat. Jenže když byl splněn primární cíl nebo cíle, kvůli kterým byly založeny, ztratily přirozenou podporu ve společnosti, protože lidí se jejich existence přestala bytostně dotýkat. Pokud taková organizace má i nadále přežít, musí tedy najít další cíl své existence a musí najít způsob, jak i nadále mít a získávat nějaké svoje příznivce. Není nic jednoduššího než si vzít za cíl ochranu přírody obecně bez ohledu na všechno, včetně lidí a veřejnou podporu získávat marketingem.
A tak se z původně ekologických organizací staly organizace ekologistické, vybírající si v ochraně prostředí marginální mediálně vděčná témata a prosazující svoje cíle způsobem bezohledným ke všem zůčastněným lidem. Například pro 10 - 20 ještěrek v nějakém lesíku odkládat a protahovat, co to jde, silniční obchvat. Těmto organizacím vůbec nevadí, že stovky až tisíce obyvatel po léta zbytečně trpí nadměrnou dopravou, což se nakonec kromě jiného jednoznačně promítne v jejich znatelně snížené průměrné délce života. Možná, kdyby se roky , o které je snížena průměrná délka života obyvatel, kteří kvůli obstrukcím zelených ekologistických organizací zbytečně trpí nadměrným provozem, porovnaly třeba se ztrátami životů kvůli výbuchu Černobylu, vyšlo by najevo, že díky místním zeleným ekologistům tady máme každý rok nejméně jeden Černobyl.....
Tomu se přizpůsobil i marketing těchto organizací, v podstatě jiní než černobíle uvažující lidé, kteří nemohou nebo nechtějí věc studovat do hloubky a případně ještě se vyznačují určitou dávkou exhibicionismu, nemohou být příznivcem nebo členem takové ekologistické organizace.
Potom ekologistické organizace začaly vytvářet a podporovat i svůj zelený průmysl. Tak se dá z převážné části označit například odvětví výroby alternativních energií, jejichž výraznou podporu se povedlo zeleným protlačit do oficiální evropské politiky i návazně politiky jednotlivých států. Jenže výroba takzvaných alternativních energií ještě není pro hromadný rozvoj zralá a z velké části kvůli své podstatě nikdy nebude moct bez umělé pomoci soutěžit s klasickými zdroji energie. Podpora výrobě takové energie nadstavená dotacemi a pevně stanovenými výkupními cenami na konkurence schopnou hranici s klasickými zdroji , případně ještě nad tuto hranici pouze povede k rozšiřování v podstatě neefektivní výroby energie a z toho titulu k plošnému a výraznému zvyšování ceny té energie.
Je tedy otázka, komu ta psí hlava patří správně. Jestli těm obyčejným spoluobčanům, kteří prohlédli zelené ekologisty a nenechali se jimi zmást. Nebo černobílým exhibicionistům, kteří ruku v ruce s ekologistickými ideology a oportunisty zvedají zelenou ideologickou vlnu, vezou se na ní a hodlají z ní prostě žít, živit se tím, dokud to aspoň trochu slušně ponese....