Krev, dřinu, slzy a pot pro Brity znova po 76 letech.

Hlasy referenda jsou nyní v době publikování  tohoto příspěvku už všechny sečteny a výsledek je už jasný. Velká Británie ODCHÁZÍ z Evropské Unie.

Zastánci čekání na směrnice a regulace z Bruselu a jejich bezduchého plnění místo vlastního uvažování a aktivního hledání vlastních cest, zastánci pasívního čerpání dotací pouze na účely, které v Bruseli považují  za vhodné pro dotování a jiné ne,  zastánci rozdělování imigrantů podle klíče diktovaného "shora" , zastánci nelogických a nesmyslných rozhodnutí, které nejde zespodu nijak zvrátit a které snad možná vyhovují lídrům EU, Německu a Francii, ale spíš ani těm ne. Ti všichni byli hlasováním poraženi.

Nicméně Británie je VEN z EU a je tím mnohem víc svobodná.

Nedá mi to vzpomenout dobu před 76 - 80 lety. Evropské státy včetně tehdejšího Sovětského Stalinova Ruska byly tehdy v třicátých letech minulého století postupně provázány spojeneckými smlouvami o vzájemné vojenské pomoci proti tehdejšímu hitlerovskému Německu. Smlouvy typu "Když ti a ti pomohou státu napadeném Německem, tak naše armáda tomu státu taky pomůže". Hitlerovi se však podařilo obratným separátním jednáním a uzavíráním svých smluv toto předivo protiněmeckých smluv roztrhat. Například v rocě 1938 se Francie a Anglie zachovala přesně podle diktátu Německa a v německém Mnichově předala Německu naše sudetské pohraničí.
O dva roky později v roce 1940 už byla pod nadvládou Německa a Itálie většina střední a západní Evropy. A přes kanál nepodrobená Velká Británie. Všechny dřívější smlouvy, ať proti Německu nebo s Německem byly v podstatě neplatné nebo aspoň neúčinné. Z hlediska Evropy byla Velká Británie volná, nevázaná.
A právě tehdy, na začátku války proti Německu, v květnu 1940 přišel novopečený britký premiér Winston Churchill se svým projevem, ve kterém nabídl Angličanům pouze tvrdou práci a boj, krev, dřinu, slzy a pot jako cestu k vítězství.........

Dneska se neválčí vojensky, nejsou žádní mrtví, nejsou žádné výbuchy. Aspoň ne viditelně. Dnešní válka je ekonomická globální soutěž.
A v té si občané Velké Británie obrovsky uvolnili ruce. V  EU ovládané Německem a Francií měla Británie jen několik málo možností dalšího vývoje.
Jako pasívně a trpně příjímat všechno, co se v  Bruselu upeče.
Nebo o tom diskutovat, trošku to zdržet a potom pasívně a trpně přijímat všechno, co se v Bruseli upeče.
Nebo se hádat, chtít výjimky, zdržovat o něco víc a nakonec potom pasívně a trpně přijímat všechno, co se v Bruseli upeče.
A to asi tak bylo všechno.

Mimo EU mají těch možností mnohonásobně víc.
Například mohou nastoupit ryze řeckou cestu. Zadlužovat se, zvyšovat platy ve státním sektoru, nalévat štědré prostředky do státní správy, školství, zdravotnictví, rezignovat na důsledný výběr daní. I když toto se asi nestane.
Nebo i nadále  kopírovat bruselská opatření EU, ale na rozdíl od členů EU s volností nepřijímat nesmysly a věci prospívající pouze některým zemím v EU, ostatně zóna volného obchodu i volný pohyb osob na členství v EU teoreticky vázány nejsou.

Nebo jít na ony "krev, dřinu, slzy a pot".
Velká Británie je stát občanů, jejichž rodilá řeč je v ekonomicky vyspělejších oblastech světa a na internetu  nejrozšířenější světová řeč. Rodilý Brit se stále ještě bez větších problémů domluví s rodilým američanem, afričanem  nebo australanem z anglicky mluvícího prostředí. Snad jedině s rodilým Skotem s totálně skotským přízvukem by mohl mít problém...., ale jinak se domluví s většinou světa.  
Londým je světové bankovní centrum. Sice provozní náklady v centru Londýna jsou jedny z nejvyšších na světě, ale na druhé straně má Londým kvalitní finanční know how. Na EU nezávislý Londým krok od Evropy, ale s odlišnými pravidly než jsou evropské, se může stát cennou světovou alternativou k bankovním centrům Evropy a EU.
A anglické přístavy jsou pro zámořskou dopravu výrobků , ale i komponent  a dílů vyráběných v zemích s levnou pracovní silou stejně dobré jako německý Hamburk nebo holandský Rotterdam.
A určitě by ekonomičtí odborníci našli i další komparativní výhody samostatné Británie.

Zkrátka pokud Britové půjdou na tu "dřinu a pot" , pokud dnešní moderní "západní" britská společnost se k tomu ještě umí odhodlat, nebudou brzděni Bruselem a vydrží to aspoň nějakých 10 let, mohou být za tu dobu výrazně dál, než by se kdy dostali v rámci EU.

Ale tyto varianty jsou zatím všechny otevřené.

První náznak bude za nějaký týden až měsíc. Definitivní potvrzení směru, kam se Velká Británie po uvolnění z bruselského svazku vydá, bude dostupné tak za rok, dva roky, až se bude formulace základních smluv nahražujících členství v EU chýlit ke konci. A definitivní potvrzení správnosti cesty VB bude až na základě dlouhodobých ekonomických výsledků země tak za 5 - 10 let.