Václav Havel jako nově zvolený president Československé a později České republiky začínal v podstatě na zelené louce. Předchozí vládní zvyky a styly posledního komunistického presidentan Gustáva Husáka převzít nechtěl a v podstatě ani nemohl. Byly to totiž zvyky a styly vládnutí vytvořené pro totalitní vládu komunistické strany, vládnoucí pod kuratelou Moskvy a sousedící s úhlavními nepřáteli Moskvy - státy Západní Evropy.
Havel tedy musel vzorce a zvyky vnitřní i zahraniční politiky presidenta československého a později Českého státu vytvořit úplně znova a v podstatě prakticky protichůdně proti Husákovské vládě.Je logické, že těmto vzorcům vtiskl rysy své osobnosti.
Havel vyrostl v disentu a undergroundu. jeho největší nepřítel byla strana, proto je jen logické, že jako president neměl rád strany, ať už byly jakékoliv. On sám žádnou stranu zakládat nechtěl, do žádné strany vstoupit nechtěl, on sám chtěl být jako president nadstranický a být tady pro všechny občany republiky.
Jako člen disentu a undergroundu, který se po převratu dostal společně s undergroudovými kamarády na špičku společnosti , považoval za normální , že lidi či hnutí, které je dnes dole a defakto spodina společnosti nebo za úplně nesmyslné, bude v budoucnu taky nějakým převratem dosazeno na špičku společnosti. A bude se tam chovat stejně a hlásat totéž, co předtím. Možná proto se stal členem Římského Klubu, který už o hodně dříve před rozšířením zelené ideologie v podání všelijakých Zelených stran prosazoval zpomalování ekonomiky předních západních zemí, jejich zchudnutí a ruku v ruce s tím i zchudnutí a ožebračování řadových občanů vyspělých západních států. Jako president tedy nijak nepodporoval korporace, velké či menší úspěšné firmy a naopak podporoval všemožná občanská hnutí. A potom taky stranu Zelených
A ještě jako komunisty utlačován člen disentu byl Václav Havel díky komunististému útlaku jednostranně nasměrován protikomunisticky a výrazně prozápadně. Proto jako president komunistické a postkomunistické vlády , ať už to bylo Rusko, Čína nebo třeba i vlády ve střední Evropě, ignoroval, nevěřil jim a naopak bezvýhradně a nekriticky věřil všemu, co přicházelo ze Západu. Ať už to šlo z evropského Brusele anebo z amerického Washingtonu.
Takže pravý český president, podle havlovské šablony, se má chovat zhruba takhle:
Podporovat všelijaké veřejně prospěšné a občanské společnosti, zvláště když se ohánějí lidskými právy. Nebo ochranou životního prostředí.
Naopak nepodporovat žádnou stranu ke stranám a stranickým funkcionářům se chovat s chladnou odtažitostí , scházet se s nimi, jen když musí. S výjimkou mírné podpory strany Zelených, protože ti jsou "prospěšní společnosti".
Stejně odtažitě se chovat k představitelům a manažerům firem, velkých nebo i středních, protože se zabývají takovými přízemními věcmi jako je obvykle špinavá a hlučná výroba něčeho a a jako je "nesluníčkové" zaměstnávání lidí, kteří tak musí tvrdě pracovat a ničit si zdraví, aby za to dostali obvykle mizerný plat.
Vyjadřovat se, aspoň veřejně, o každém mírně, korektně a sluníčkově, i kdyby ten člověk byl sebevíc odsouzeníhodný. Stejně jako se takhle vyjadřovat o hnutích, ideologiích, stranách....
Nevěřit všem a ignorovat všechny, kdo mají jakoukoliv spojitost s komunismem a naopak stoprocentně bez výhrad věřit všemu , co řekne kdokoliv ze západní "nesocialistické" strany. Ať už to je z Bruselu nebo z jakékoliv země "vyspělé Západní Evropy" stejně tak jako z Washingtonu či aspoň z jakéhokoliv místa Severní Ameriky.
A pouze s malými, jen teoretickými výhradami skákat tak, jak naši velcí západní bratři v Bruseli či Washingtonu pískají......
S touhle Havlovskou presidentskou šablonou měl problémy už Václav Klaus. Ovšem ten veřejně měnit presidentnský styl nemohl. Jednak bylo příliš brzy, nastupoval hned po Havlovi, jednak Václav Havel ještě žil a byl politicky aktivní a s pomocí svých příznivců by nedovolil cokoliv měnit. Václav Klaus prostě významnou část presidentských vzorců a zvyků převzal, jako například odpojení se od politických stran nebo částečně vztah k západním politikům, malou část upravil, jako například chování presidenta k zástupcům firem a zbytek prostě nedělal nebo výhradně jako soukromá osoba konal přesně proti Václavu Havlovi. Jako například v preferenci veřejně prospěšných spolků nebo k straně zelených a k zelené ideologii.
To Miloš Zeman už měnit havlovské šablony může. Jednak Václav Havel už zemřel, jednak havlovi příznici postupně mizí pod tlakem dnešní reality. Sluníčková korektnost a multikulturalita prosazovaná "bohatým západem" je čím dál víc zprofanovanější. Stejně jako čím dál víc vyčnívá z zelené ideologie a všelijakých zelených směrů pouze snaha získat moc a obohatit se na úkor řadových občanů zemí, kde tato ideologie získává hlasy. Bývalé komunistické země, jako je Rusko, Čína, Vietnam, kde komunisté neztratili vládu v převratech, jsou dneska v podstatě víc kapitalistické než historicky kapitalistické země západní Evropy a Ameriky, zatímco ty vyspělé historicky kapitalistické země té západní Evropy a Severní Ameriky, kde nikdy neproběhl převrat a převzetí vlády zosnované komunisty jsou dneska v mnoha ohledech mnohem víc socialistické než ty bývalé komunistické země.
No a do toho byl zvolen na presidentský post Zeman, člověk téměř ve všem úplně odlišný než byl svého času Vaclav Havel. Navíc svými lety v důchodu na Vysočině odstřihnutý od většiny dnešních aktivních politických a ekonomických struktur kromě poněkud obskurní strany SPOZ.
Není divu, že mu havlovská presidentská šablona nevyhovuje téměř nikde a že ji za nesouhlasného řevu zbylých havlovských příznivců a svým typickým neasertivním přístupem mění. Nebo zatím spíš jenom boří.
Vlastně právem by Miloš Zeman mohl mít titul " President Bořitel" ...
